Zázrak v Santa Fé: Byl to sv. Josef?

 V klášteře Loretánských sester v Santa Fé v USA, stát Nové Mexiko, jsou „zázračné schody“. Dělal je údajně sám sv. Josef. Jak se to stalo?

Psal se rok 1872. V Santa Fé se usadily Loretánské sestry a získaly od biskupa svolení postavit si kostel, v němž by se konaly bohoslužby pro lid. O dva roky později byl hotov. Jenže ouha! Měl kůr, ale z důvodů lidského selhání chyběly k němu schody. Dalo se na něj vylézt pouze po žebříku. Kůr byl přitom velmi důležitý, jednak kvůli varhanám, jednak kvůli chórovým modlitbám sester. Nenašla se ale žádná firma, která by byla ochotná schody udělat.

Řeholnice se proto obrátily o pomoc ke sv. Josefovi, patronu řemeslníků, jenž býval sám řemeslníkem. Modlily se k němu novénu. Když ji skončily, zaklepal na klášterní bránu nějaký vousatý muž středního věku v chudém oblečení. Přijel na oslu. Sestře, která mu otevřela, řekl, že slyšel o jejich potížích se schody a nabídl svoji práci. Začal ještě tentýž den, dal si ale podmínku, že nechce být nikým rušen a nepotřebuje žádnou pomoc, ani jídlo ne. V kapli se zevnitř uzavřel s tím, že odemkne, až bude s prací hotov.

Sestry neznámému tesaři příliš nedůvěřovaly. Udivovalo je zejména, že jeho vybavení tvořily pouze dvě kladiva, jedna pilka a drobnější tesařské nástroje. I dnes by ke zhotovení takového schodiště bylo zapotřebí několika řemeslníků s elektrickým nářadím, předtím by ale museli vypracovat projekt alespoň dva inženýři. Vyloučeno, aby si na to troufl jeden člověk úplně sám, navíc s tak chatrným vybavením.

Za necelé tři měsíce však onen podivný řemeslník otevřel svatyni – a sestry užasly. Ke kůru se vinulo nádherně vyřezávané dřevěné kruhové schodiště. A co bylo zvláštní a dokonce proti přírodním zákonům – konstrukce postrádala jakoukoliv vnější stabilitu. Chyběla tady centrální opora, kolem které by se schody točily, neexistovalo ani žádné připevnění ke stěně, ani upevnění nahoře a dole. Teoreticky bylo nebezpečné jít na kůr. Navíc se ve schodišti nevyskytoval jediný šroub nebo hřebík. Krom toho si neznámý tesař nepřivezl žádné dřevo, sestry se domnívaly, že ho nakoupí u místních podnikatelů. Zjistilo se však, že u nikoho z místních obchodníků se dřevem si neznámý muž na oslu nic nekupoval. Ukázalo se též, že tvrdé dřevo, z něhož jsou schody vytesány, nepochází z žádného stromu, které v tom kraji rostou. Jeho původ je zahalen tajemstvím, odborníci si s tím dodnes nevědí rady. Počet schodů činil přesně 33, tolik, kolik let žil Ježíš Kristus na zemi.

Po otevření kaple obdivuhodný tesař náhle zmizel. Představená Matka Magdaléna mu chtěla zaplatit, sháněla se po něm – ale nebylo ho. Nikdo v Santa Fé jej nepotkal. Pouze schodiště, které zhotovil, stojí dodnes a navzdory fyzikálním zákonům lze po něm bez obav vystoupit na kůr, nikdy nebyla od jeho vyhotovení, tj. od r. 1874, zaznamenána jakákoliv nehoda.

Celý tento příběh líčí představená Matka Magdaléna ve svém deníčku. Schodiště v Santa Fé je zázrak. Zároveň ale podává svědectví ještě o něčem jiném. O tom, jakou úžasnou sílu má upřímná modlitba. I když Pán většinou na ni neodpovídá zázrakem, jako tomu bylo v tomto případě, přesto její obrovská duchovní moc tím není v žádném případě umenšena.

převzato z http://immaculata.minorite.cz/