Co jsme udělali v církvi špatně?

Prof. Dr. Ferdinand Holböck

Před několika lety napsal jeden evangelický právník odpovědným své církevní obce tento dopis:  

„Milí biskupové, faráři, kazatelé a vedoucí mládeže křesťanské církve, již delší dobu se snažíte učinit církev pro nás mladé atraktivnější – bez úspěchu. Církev se v očích mladých lidí stala ještě více nezajímavou. To však muselo nutně nastat, neboť ať jste měli jakkoliv dobrý úmysl, sáhli jste ke špatným iniciativám. Místo abyste hlásali nezkrácené evangelium, chtěli jste udělat církev chutnější jako humanisticko - moralistický spolek s módními barevnými chomáči vaty: kytarové bohoslužby s frázemi o lidskosti, s diskuzemi apod. To všechno působilo zcela opačně. Protože čím je církev všeobecnější, tím je nezajímavější. Protože čím více se stává zájmovým klubem a nenabízí nic, co člověku bere dech, tím méně se vyplatí k ní náležet.

Mnozí z vás běhají za modernistickými teology, odhazují víru v osobního Boha a v život na onom světě, víru v božství Ježíše Krista, v jeho výkupnou smrt a tělesné zmrtvýchvstání a nový příchod Páně a místo toho mluví o Ježíši jen jako o příteli člověka nebo o sociálním revolucionáři.

Prosím vás: Nepokoušejte se už dělat církev atraktivnější zcela špatnými prostředky. Nedávejte mladým lidem místo chleba kámen a nabídněte nám nezředěné evangelium: nechceme církev, která funguje jako humanisticko-moralizující spolek, ale hlásejte nekompromisně evangelium, biblickou zvěst o vtělení Božího Syna, od jeho panenského početí a narození v Betlémě až po jeho opětovný příchod. Taková kázání bereme i dnes docela vážně. Ale církev, která zamlčuje nebe a peklo, soud a věčné zatracení a už o tom plnoprávně nekáže, je nevěrohodná a nezajímavá. Taková církev odnímá kázání o obrácení jeho sílu, dělá pokání zbytečným, z Božího milosrdenství dělá sentimentální cit a z Ježíšova kříže bezobsažnou demonstraci, krach židovského potulného kazatele.

Opravdové křesťanské poselství musí do uší pronikat a bolet. Mladí lidé vědí, že to při takovém kázání musí takové být a vůbec se tomu nediví. Mají touhu prožít to, co Bůh ve svém poselství skutečně řekl, a chtěli by na to dát odpověď víry. Boží slovo je nezměnitelné, má dnes stejnou sílu jako kdysi, když je hlásali proroci a Ježíš Kristus a když je hlásali a zapsali apoštolové. Nedělejte proto žádné škrty, hlásejte je nezměněné a nefalšované. Povězte jasně a zřetelně, že podle biblických výroků zde na zemi nebude nikdy žádný pozemský ráj. Představte konečně křesťanskou církev takovou, jakou ji chtěl mít její zakladatel: velkou a vznešenou zprostředkovatelku milostí, která trvá na slově o Kříži a o smíření mezi Bohem a lidmi, o nutnosti křtu ke spáse, zpovědi k odpuštění hříchů.“

Profesor Holböck k tomu dodává:

„Co tento mladý evangelík napsal, to platí přesně i pro dnešní skutečnost, a to nejen v evangelické, ale bohužel i v katolické církvi. I u nás došlo k pokusům přesně tak víru zfalšovat a zkrátit a obměnit funkci církve a my už nevidíme souvislost mezi vírou a církví. Spíše zavládla  nejistota a zmatek víry a k tomu únava z církve, která se rozrůstá jako hnutí »pryč-od-církve«. Politováníhodný není ani tak rostoucí počet výstupů z církve, jako spíše více nebo méně hlasitá lhostejnost, vlažnost a odcizení víře a církvi. Toto odcizení se stupňuje, až dospěje k plné nevěře. Přitom se teologové a pastorační odborníci domnívají, že překonají tuto krizi stále novými liturgickými a pastoračními experimenty, stále větším překrucováním a zřeďováním evangelia, stále větším zpochybňováním a přizpůsobováním světu a duchu doby. Ale dostavuje se úplný opak. Počet skutečně praktikujících katolíků, kteří to s vírou a církví myslí ještě doopravdy, se nezvětšuje, nýbrž klesá. Už se nebere vážně nezbytnost křtu ke spáse, zpovědi k odpuštění hříchů a zpověď se houfně zcela zanedbává, počet církevně sezdaných párů je někde už zcela zanedbatelný a počet kněžských a řeholních povolání je menší a menší.

Se zcela falešným optimismem se mnozí nad skutečným stavem církve zcela mýlí...“

Podle Dienst am Glauber 3/2009, překlad -lš-;převzato ze S 32/09

převzato z http://rkfvlachovice.wz.cz/