Bylo to v roce 1906 v Kolumbii. Město Tumaco leží na jednom malém ostrově
na tichomořském pobřeží na jihu země. Dne 31. ledna byla tato krajina
uchráněna od hrozící mořské záplavy, tzv. „tsunami“. Stovky obyvatel
pobřeží a jejich farář P. Gerard Larrondo a jeho kaplan P. Julian Moreno, oba augustiniáni, byli očitými svědky této dějinné události.
Bylo okolo 10 hodin dopoledne, když vyděsilo obyvatele Tumaco velké zemětřesení.
Třesení bylo tak silné a trvalé, že se mnoho domů zřítilo a v kostele spadly všechny sochy na zem. V panice opouštěli lidé svá obydlí a pospíchali ke kostelu, kde hledali pomoc. V pláči prosili misionáře, aby ihned uspořádali prosebné procesí. Rychle donesli přenosný kříž, korouhve a obrazy svatých ze sakristie. P. Larrondo a P. Moreno se nejprve pokoušeli uklidnit množství lidí shromážděné před kostelem na náměstí.
Když ale oba kněží pohlédli na moře, uviděli, jak se voda, i když nebyla doba odlivu, stále více odvrací od pobřeží a už se v pásu širokém asi 1,5 km zastavila. Daleko na moři se ale postavila obrovská vodní stěna, u níž hrozilo, že se každou chvíli protrhne, což by jistě znamenalo záplavu a zničení pobřeží. Vzhledem k tomuto ohromnému nebezpečí nepromluvil už P. Larrondo ani slovo, ale běžel do kostela. Tam vzal ve spěchu ze svatostánku ciborium a přijal všechny hostie až na tu velkou. Potom pospíchal s Hostií v pravé a s kalichem v levé ruce směrem k mořskému pobřeží. Přitom volal: „Pojďte, moje děti, pojďte všichni na pobřeží. Žádná moc na světě
by ji nezastavila.“ Veškerý lid, nadchnutý knězem s Nejsvětější
svátostí v holé ruce, běžel s pláčem s misionářem, modlil se a prosil o milosrdenství. S sebou vzali kříž, obrazy svatých a prapory.
Mezitím se vzedmula obrovská vodní stěna a valila se metry vysoko směrem k pevnině. Žádná moc světa by ji nemohla zastavit. Ženy, muži a děti křičeli strachem,
protože si mysleli, že jejich město bude ztraceno. P. Larrondo ale neohroženě vystoupil před očima všech s pozvednutou Hostií proti rozbouřené obrovské vlně a když dosáhla svého vrcholu požehnal ji se svatou Hostií. V tomto okamžiku se obrovská hora vody zastavila – navzdory přírodním zákonům – náhle ve svém obrovském rozběhu, zůstala okamžik v klidu a potom odtekla pomalu nazpět do otevřeného moře, kde se tiše rozplynula.Pak P. Larrondo a jeho spolubratr P. Moreno slyšeli, jak lid volá: „Zázrak, zázrak!“ Jako očarovaní přihlíželi smrtelně ohrožení lidé zázraku své záchrany.
S pláčem i s jásotem obklopili teď všichni P. Larronda se svatou Hostií a jeden přes druhého vykřikovali spontánní modlitby chvály a díků. P. Larrondo nechal přinést z kostela na pobřeží zlatou monstranci, vložil do ní Hostii a se zpěvem a modlitbou šel lid jako ve slavnostním průvodu Božího Těla ulicemi zachráněného města. Potom uložil kněz svatou Hostii zase zpátky do svatostánku. Moc eucharistické přítomnosti, která se ukázala v Tumaco, se stala široko známou a vzbudila také v Evropě velký rozruch. Lidé byli hluboce ovlivněni tímto zázrakem také proto, že město Tumaco leží v proláklině pod hladinou moře, a je tedy obzvláště ohrožené. Ve stejném dni byly tímto zemětřesením silně poškozeny a částečně zničeny jiné oblasti pobřeží Kolumbie. Při přírodních katastrofách hledejme s důvěrou útočiště u Nejsvětější svátosti. V ní je skutečně přítomen Ježíš Kristus, s tělem a krví, s tělem a duší, a dokáže, tak jako za svého pozemského života, poroučet větru a vlnám, bouři a krupobití, zemětřesení a plamenům.
Světlo 39/2013
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.