Noc a den

Jednou pozdě v noci seděl mistr se skupinou žáků u ohně. Jejich rozhovor přerušovaly chvíle ticha, kdy hleděli na hvězdy nebo do rozžhavených uhlíků. Náhle Mistr položil otázku: "Jak poznáme, že nastal den?"

Jeden mladík se horlivě chopil slova: "že skončila noc, poznáme, když se zadíváme do dálky a rozeznáme psa od ovce. Je to správně Mistře?"

"To je dobrá odpověď," pravil mistr rozvážně, "ale já bych to řekl trochu jinak."

Pak se pokusila hádat žákyně: "Že skončila noc, poznáme, když na listí začne dopadat světlo a rozeznáme olivu od fikovníku."

Mistr znovu potřásl hlavou: "To byla chytrá odpověď, ale já hledám jinou," řekl mírně.

V tom okamžiku se žáci začali přít. Nakonec jeden z nich požádal Mistra: "Odpověz sám na svou otázku, Mistře, protože my jinou odpověď nemáme."

Než Mistr odpověděl, pozorně se zahleděl do dychtivých tváří. "Když se podíváte člověku do očí a poznáte v něm bratra nebo sestru, pak víte, že je ráno. Nevidíte-li bratra ani sestru, je pro vás vždycky noc a tma, ať je to v kteroukoliv denní dobu."

Brian Cavanaugh

("Kolik váží sněhová vločka a jiné příběhy," Karmelitánské nakladatelství, 2003)