V zkroušenosti srdce svého

Další kancionálovka, to už známe nazpaměť... Ve skutečnosti ale vlastně netušíme, jaký poklad to právě máme v ruce... Zkusme si někdy tu píseň vzít a přečíst si ji celou až do konce, a přečíst si ji jako modlitbu. Rozjímat nad tím textem, jehož smysl máme obvykle zahalen všední melodií...

Píseň v kancionálu č.592 se vyznačuje krásným vztahem k jednotlivým částem liturgie a velmi dobře vystihuje jejich pravou podstatu. Ta je dnes vlivem liturgické obnovy hodně posunuta a tyto původní písně nám mohou pomoct, abychom se naučili správně prožívat mši svatou, tu nejkrásnější, nejúčinnější a nejdokonalejší modlitbu, jakou nám církev nabízí.

V zkroušenosti srdce svého k tobě, Bože, jdeme dnes,

aby Tvůrce velikého oslavil náš vděčný ples.

Nitro naše očisť, Pane, aby milost oběti,

která na svět celý kane, mohla duši prospěti.

Slovo tvoje vede lidi k pokoji a radosti,

kdo se podle něho řídí, prospívá v tvé milosti.

Bůh mu dává v kříži síly, naplňuje útěchou,

zvláště v poslední jej chvíli k světlu vede smrti tmou.

Kněz, hle, jménem církve Boží Bohu dary podává,

v nich se Kristus, sám Syn Boží, za nás v oběť smírnou dá.

My zas jemu v oběť sebe přinášejme s radostí,

dá nám jednou dojít nebe, věčnou slávou uhostí.

Pojďme, dítky, k Otce stolu, vykoupení, spěchejte,

přijímejte pokrm spolu, který Pán vám dává zde.

Ovoce to stromu kříže, mana rajská, nebes plod,

sytí, hojí, vede blíže k věčné spáse lidský rod.

Zástup věrných se ti klaní v díkůvzdání upřímném,

daruj nám své požehnání, spoj nás v těle jediném.

Zlo ať dobrem přemáháme, hledáme vždy vůli tvou,

dej ať život náš se stane, Ježíši, tvou oslavou.

Amen.