Vyvěšuji tu články, odkazy, zajímavosti, jež jsou z mého hlediska podstatné. Ale nejen to, trochu humoru taky :)

Vybrané body katechismu o duších "všech věrných zemřelých" :)

1. 11. 2015 20:00
Rubrika: O církvi | Štítky: ocistec , duše , smrt , Dušičky

94. Kdo přijde do očistce?

 

Do očistce  přijde, ten kdo zemře v milosti posvěcující, ale má ještě trpět za hříchy.

 

 

95. Čím se očišťují duše v očistci?

 

Duše v očistci se očišťují velikým steskem po Pánu Bohu a rozličnými časnými tresty.

 

 

96. Čím pomáháme duším v očistci?

 

Duším v očistci pomáháme modlitbou a jinými dobrými skutky, zvláště obětí mše svaté.

Očistec je! – Již ve Starém zákonu se za mrtvé modlili a přinášeli oběti: „Svatá a spasitelná je myšlenka za mrtvé se modliti, aby hříchu zproštěni byli.“   (2. Mach. 12, 46)

    V Novém zákoně Církev věřila v očistec od počátku. Komu po smrti zbývají časné tresty za hříchy, ten si je musí ještě vytrpět v očistci, neboť o nebi říká Písmo svaté: „Nic poskvrněného do nebe nevejde…“ (Zjev. 21, 27) Svatá Monika, (zemřela r. 387) matka svatého Augustina, prosila před smrtí: „Pochovejte mé tělo kam chcete, jen o to vás prosím, abyste na mne pamatovali při oltáři Páně.“

Čím se očišťují duše v očistci? – Duše při soukromém soudu poznaly, že jsou za trest na čas odloučeny od Boha, bytosti nejdokonalejší a nejkrásnější. To duše mrzí a naplňuje nezměrným steskem po Bohu. Tresty, které duše v očistci trpí, jsou velmi bolestné, větší nebo menší, delší nebo kratší, podle toho, kolik která duše zasloužila. Duše v očistci jsou ubohé a zasluhují naší účinnou lásku; proto jim něžně říkáme „dušičky“. Tresty v očistci netrvají věčně, nýbrž určitý čas. Proto jim říkáme tresty časné. Když si duše své tresty vytrpí a tak se očistí, pak se dostávají z očistce do nebe. Poslední vyjdou z očistce v den posledního soudu.

Čím můžeme pomáhat duším v očistci? – Duším v očistci můžeme pomáhat modlitbou a jinými dobrými skutky, zvlášť obětí mše svaté. Duším v očistci věnujeme také svá utrpení, svou pomoc potřebným a odpustky, které jim Církev přivlastňuje. Od dob první světové války (1914-1918) může každý kněz na den Dušiček (2. listopadu) obětovat tři mše svaté. Tím Církev připomíná také všem věřícím, aby plnili svou povinnost lásky k trpícím duším zemřelých. Večer před památkou Dušiček se rozsvěcují světla na hrobech. Tím navenek projevujeme svou prosbu, aby Bůh duším zemřelých rozsvítil světlo věčné radosti v nebi. Hroby zdobíme květinami, neboť přejeme duším, aby jim bylo jako v nejkrásnější zahradě. Tou zahradou bude pro ně nejkrásnější zahrada Boží – nebe. Na zemřelé nás upomínají také pomníky. Kříže připomínají víru zemřelého v Ježíše Krista, jenž i za zemřelého trpěl, umřel, ale vstal z mrtvých. Také my zemřeme, ale i my budeme vzkříšení z mrtvých v den posledního soudu.

Duše zemřelých nemohou mít ovšem žádný užitek jen z ozdobeného hrobu. Mají jej však z modliteb, ze mše svaté, z různých dobrých skutků a z utrpení, jež jim věnujeme.

http://katolicky-katechismus.cz/

Zobrazeno 1087×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio