Vyvěšuji tu články, odkazy, zajímavosti, jež jsou z mého hlediska podstatné. Ale nejen to, trochu humoru taky :)

Fejeton jak BRNO, aneb nostalgie školních slohovek

5. 12. 2016 23:50

Jsou některá rána, která skutečně jsou na zastřelení. Nemilosrdný budík nás agresivně tahá z postele, v nekřesťanskou hodinu, kdy se tmavá noc jen neochotně rozpouští do šedivého studeného rána. Kapky deště, hnané větrem buší na okno, nepříjemný tón odloženého vyzvánění si nedá pokoj a my jsme nuceni vyměnit pohodlnou vyhřátou postel za tragický úděl jednoho z těch typických sychravých dní plynoucího podzimu, naplněného rutinou ranní hygieny, oblékání, neměnné snídaně, tradičního spěchu a zadýchaného prostředku hromadné dopravy.

Teď vás možná zajímá, proč jsem tedy dnes vůbec vstal z postele, vyrazil do školy a v pauze oběda škrábu tento článek, místo toho, abych se rovnou, zahořknuv depresivní realitou, oběsil na šňůře od lampičky. Každý člověk má starosti i radosti jiné, i jejich poměr je různý. Ovšem troufnu si tvrdit, že každý člověk rovněž dokáže (byť třeba po kratičkém zamyšlení) okamžitě najít jednu, či několik, nebo také desítky, stovky a tisíce věcí, které mu brání skočit z mostu. Kámen úrazu je právě ten úhel pohledu z úvodu.

Stačí se zamyslet - například tak, jako já teď. Proč ráno vstát z postele?

Jsem mladý - mám většinu života před sebou, každý den je výzva :) .

Dá se namítat: ne všichni lidé jsou mladí, a jediná výzva mnohých je přežít...

Nebo: Mám spoustu přátel, kteří o mě stojí, skvělou rodinu. I když nejsou se mnou, ta spousta vztahů mě zásobuje energií. Mám nádhernou dívku, se kterou, dá-li Pán, strávím život, a pro níž každý den vstávám a velmi se těším na vše, co je před námi.

Ale: Co mají dělat lidé bez přátel, bez (milující) rodiny, nebo ti, kteří zoufale hledají partnera a nemůžou najít?

Dobrá, ale to není všechno. Je spousta drobností, které mohou ošklivý den úplně proměnit! Třeba vonící ranní káva nebo skvělá snídaně. Nebo si všímám dobrých skutků, které lidé dělají v šalině, někdo se na někoho usměje, někdo pustí někoho sednout, a nebo třeba ohleduplný řidič za volantem.

Každý den dostáváme ohromnou spoustu malých překvapení a dárků. Mohlo by se říct: To je ale příliš malá útěcha!

V tom případě máme ještě esov rukávu. A je to opravdu neprůstřelný argument. Koneckonců, je pro mě tím nejdůležitějším. Je to víra. Víra v milujícího Boha, pro kterého stojí žít každý den jakéhokoliv života. Láska, kterou nás Bůh všechny miluje, je totiž absolutní prvek. I kdybych v životě nic neměl a všechno ztratil, Bůh zůstává navždycky. Kdo věří, vžycky má naději. Jakmile to člověku dojde, je z toho ohromná radost! Šedivá obloha krušného rána mi ji nikdy vzít nemůže, vlastně se stává skutečně malicherným a nepodstatným problémem! S Bohem a s počasím je to velmi podobné. Když je zataženo, nikdo by neřekl: "Slunce neexistuje!", nýbrž víme, že je skryto za oblaky a že jednou zase vyjde. Stejně není možné říct o Bohu, že není, protože "je zataženo" (a to i navzdory tomu, že jsem ho svýma očima nikdy neviděl). Naopak mě vždy utěší.

Ne, sebevražda se nekoná. Jdu žít a prožít tento den. Pane Bože, děkuji za něj.

Zobrazeno 811×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio