Vyvěšuji tu články, odkazy, zajímavosti, jež jsou z mého hlediska podstatné. Ale nejen to, trochu humoru taky :)

Co nejvíce přispívá k duchovnímu růstu?

22. 5. 2017 19:35

Způsobů, jak dosáhnout pokroku v duchovním životě a následování Krista je možná mnoho. Jeden z nich ale opravdu efektivně pomáhá. Pro upřímného křesťana je takřka nezbytný, leč pro někoho možná nepřekonatelně náročný. Řeč je o pravidelném zpytování svědomí.

V dnešní době relativismu a individualismu se zpytování svědomí moc nenosí, víme, že v Západní Evropě zejí zpovědnice prázdnotou. Proč to tak je? Jako bychom se vybízením ke zpytování svědomí obávali, že tak svého bližního obviňujeme z hříchu. Naopak. Je sice třeba rozlišovat, aby byla zachována láska, nicméně „napomínat bloudící hříšníky“ je jeden ze skutků milosrdenství. Připustit si, že jsme nedokonalí, slabí a hříšní, je totiž základní postoj při hledání pravdy.

Co to tedy znamená, „zpytovat svědomí“? Především to znamená se pokorně a upřímně postavit před Boha. Bože, jaký jsi velký a svatý! Jak velká je tvoje milosrdná láska k nám! A co já? Tvé zlobivé dítě, které se přes veškerou lásku a péči milujícího Otce rozhodlo k tobě otočit zády. Jen tvou milostí se mohu každou vteřinou nadechnout a, já přesto projevuji nevděčnost. Pane, smiluj se! Jen v takovémto postoji je možné se zahledět na sebe Kristovýma očima. S vědomím vlastní ubohosti obnovit touhu po zlepšení a nápravě, z lásky ke Kristu, tváří v tvář jeho dokonalosti, a tomu, co za nás, ač zcela nevinen, vytrpěl.

Jak zpytovat svědomí? Ideál je stanovit si pevnou dobu, která bude každý den vyhrazena pro modlitbu a zpytování svědomí. To nemusí trvat dlouho, stačí třeba dvě minuty, kdy se zahledím na sebe, projdu si jako film celý den, od rána až do večera. Všechno co se událo, všechny lidi, které jsem potkal, všechny situace, do kterých jsem se dostal, co jsem řekl nebo neřekl, udělal nebo neudělal, či na co myslel nebo nemyslel, to vše podrobím Božímu pohledu. Sejdu se s Ježíšem a zeptám se: Co ty si o tom myslíš? Zjištěné chyby a nedostatky si poznamenám pro buoucí zpověď a ihned poprosím Boha o odpuštění. Pokud si stanovuji předsevzetí, můžu popřemýšlet, jestli jsem jej splnil.

Zároveň také Bohu děkuji, za všechny krásy a dobra, byť sebemenší, která jsem v ten den obdržel. Je dobré a důležité děkovat Pánu úplně za vše, protože ...na něm závisí tvůj život (Dt 30, 20).

Krásné spojení večerní modlitby, jakožto návod, za co děkovat, a ke zpytování svědomí, jsem nalezl TADY.

Jednou za čas je důležité si zpytování svědomí udělat delší a reflektovat např. celý měsíc nazpět. Kam jsem se za tu dobu posunul? Co se mi podařilo a co ne?... Bez zpytování svědomí a následné svátosti smíření není další duchovní život možný.

V tomto článku nechci nikoho poučovat, protože k tomu jsou (nebo by měli být) povoláni jiní, a navíc sám mám k podobnému ideálu daleko. Ale rád bych se k němu čím dál více blížil! Proto zde pouze předávám impuls k lepšímu prožívání víry jak pro sebe, tak pro ostatní.

Zobrazeno 1645×

Komentáře

jk7

"Především to znamená se pokorně a upřímně postavit před Boha. Bože, jaký jsi velký a svatý!"

Pokora a sebekritičnost je jedna věc, ale čtu-li dnes mnohé starozákonní výpovědi o Bohu, nebyl bych upřímný, kdybych je považoval za pravdivé a současně označil Boha za svatého v nějakém rozumném významu toho slova.

vobis


jk7: Tak je nečtěte a máte pokoj. A my taky.

Vojta Krejzar

Asi máš na mysli pasáže o tom, kde Bůh nařizuje násilnosti? Přesto není důvod popírat Boží svatost!! Takže ti děkuji za námět na článek, a na blogu mám vysvětlení tak, jak to chápu já.

jk7

Nejde o popírání, jde pouze o to, že výraz svatost nabývá v biblickém pojetí implicitně poněkud orwellovského významu :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio