Vyvěšuji tu články, odkazy, zajímavosti, jež jsou z mého hlediska podstatné. Ale nejen to, trochu humoru taky :)

O sv. přijímání bez argumentů

13. 3. 2018 9:14
Rubrika: O Bohu | Štítky: příjímání , eucharistie , mše svatá

Tak jo. Tentokrát nebudu nikoho přesvědčovat. Nepodám zde seznam teologických argumentů. Nebudu citovat žádného světce, i když bych u nich mohl najít spousty příkladů, nebudu odkazovat na žádné články na internetu ani na různá prohlášení nebo knížky některých biskupů, ať už jsou podle mě jakkoli skvělé. Nebudu kritizovat současnou církev a její současnou praxi, říkat, který kněz uvádí lidi na scestí či naříkat nad tím, kam to všechno spěje. Možná se přesto všechno bude někdo cítit popuzen, tak se omlouvám, ale snažil jsem se :)

Pokusím se tu vypovědět, jaký mám já osobně vztah k eucharistii a proč já osobně při přijímání poklekám. Nepsat nic víc, než osobní zkušenost a přesvědčení. Pro kluka je docela těžké vyjádřit svoje pocity, s postoji je to už trochu lepší. Můj postoj je tedy jednoduchý, a základní myšlenka ještě jednodušší. Ne, není to proto, že mě to někdo naučil a já to tak dělám a nevím proč, přišel jsem si na to sám. Já věřím, že to bílé kolečko, ten obyčejný kus oplatku, je skutečně a doopravdy celý Bůh. Ten, který stvořil vesmír a má v rukou veškerou moc, se najednou, slovy kněze, ocitne na oltáři, přítomen ve způsobách chleba a vína. Proč Ten, který se sám o sobě těší takové slávě, se tolik poníží a stane se našim pokrmem? Zde zůstává můj rozum stát... a tělo - to padá na kolena. Když přicházím ke svatému přijímání, přijde mi naprosto přirozené, že před svým Bohem padnu na kolena... co jiného bych měl udělat? Nezasloužím si před ním stát, natož abych se jej dotknul. A pak přece, v té chvíli po přijímání, se děje onen zázrak Kristova milosrdenství a lásky, kdy v nitru zakouším, jak on mě pozvedá ze země a objímá mě...

S tím souvisí další postoj. Protože věřím, že posvěcená hostie je tělem Kristovým, považuji to za natolik svatou věc, že si myslím, že se jí smí dotýkat pouze posvěcené ruce (nebo když už, tak alespoň řádně pověřené podle platných předpisů). Přijímání na ruku pro mě není vyjádřením lásky ke Kristu, proto to nedělám.

Takhle to cítím. A věřím, že je to správné - z lásky k Bohu.

Zobrazeno 3200×

Komentáře

jk-s

No dobře, nechme Freuda s tím jeho podvědomím stranou

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Důležité je vědět, koho přijímám, že přijímám do svého srdce nejdůležitějšího Hosta, který mě má vést k Němu. Důležitý je postoj mého srdce, který se projeví navenek také tím, že výzvu "Jděte ve jménu Páně" budu skutečně žít s Ním a naplňovat ve svém okolí.

Líbí se mi Modlím se
2

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio