Vyvěšuji tu články, odkazy, zajímavosti, jež jsou z mého hlediska podstatné. Ale nejen to, trochu humoru taky :)

Přijímání na ruku

20. 3. 2012 21:26

Proč bychom tak neměli přijímat

Praxe přijímání na ruku začala jako zneužití v Holandsku, kde nebylo uposlechnuto povinných liturgických norem. Když nenastalo disciplinární opatření, praxe se rozšířila do Německa, Belgie a Francie. Svatý stolec proto v květnu 1969 povolil pastorační výjimku pro oblasti, kde se tato praxe již rozvinula. Tento souhlas znamenal pouze to, že lidé měli volbu. Nikdo, kdo skutečně pochopil, co se mu dává, by nepřišel s návrhem dotýkat se toho, co andělé v nebi uctívají a adorují. Ani andělům v nebi není dán tento velký Dar – Tělo Krev, Duše a Božství Krista. Ve své lásce k nám pro nás Bůh vyhradil Své svaté Tělo a Krev, aby mohl žít v nás, abychom Jím mohli být přetvořeni. Stejná výjimka, jaká byla zmíněna výše, byla následně udělena Spojeným státům v červnu 1977. Jak můžeme vidět, přijímání na ruku bylo založeno na neposlušnosti ke Svatému stolci a pokračovalo za podpory podvodného jednání.

Často se argumentuje, že v prvních stoletích křesťanství se Svátost oltářní přijímala na ruku a proč by to tedy tímto způsobem nemohlo pokračovat. To však bylo kvůli skutečnosti, že křesťané byli pronásledováni a nemohli se sejít žádné skutečné koncily. Přesto bylo na synodě v Rouenu l.P. 650 přijímání na ruku odsouzeno jako zneužití. Také, jak se eucharistická doktrína rozvíjela a eucharistická zneužití narůstala (například používání posvěcené Hostie pro satanské rituály), Církev tuto možnost postupně zrušila, takže již v 8. století ve Španělsku bylo přijímání do úst povinné a v ranném středověku to již platilo pro celou Církev. Někteří mohou poukazovat na to, že apoštolové při Poslední večeři přijímali na ruku, ale člověk nesmí zapomenout na to, že byli právě vysvěceni na biskupy. V detailní odpovědi na toto papež Pius XII. varoval, že „touha obnovit vše bez rozmyslu podle starodávných poměrů není ani moudrá, ani chvályhodná“ (Mediator Dei). Je tomu tak proto, že přivést něco zpět k užívání čistě z „archeologických“ důvodů, když to nemá žádný duchovní užitek, je zbytečné. Navíc se dá říci, že řídit se praxí prvního století by například znamenalo vyloučit sochaře, malíře, herce a eunuchy ze křtu. Pokřtěným dětem by se podávala Svátost oltářní ve formě vína a pro jisté hříchy by se opět vyžadovalo veřejné pokání.

Papež Jan Pavel II. se vyjádřil k přijímání na ruku a řekl: „Dotýkat se posvěcených částeček a rozdávat je vlastníma rukama je privilegiem posvěcených osob...“ Říkalo se, že se mu nelíbila praxe přijímání na ruku z mnoha důvodů, z nichž jeden důležitý je, že to všeobecný liturgický zákon zakazuje. Sám tak příležitostně podával, aby se u oltáře vyhnul kontroverzi, ale národním hierarchiím, když je navštěvoval, dal jasně najevo, že si přeje, aby od něj lidé přijímali Svátost oltářní do úst.

Nápad přijímání na ruku je převzat od protestantů, kteří popírají skutečnou Kristovu přítomnost bez ohledu na skutečnost, že Náš Pán v Písmu mnohokrát objasňuje, že přijímáme skutečně Jeho Tělo a Krev (Matouš 26:26, Jan 6:51). Proto, souhlasíme-li s přijímáním na ruku, je to jako bychom se připojili k popírání toho, že Kristus je skutečně přítomen v této svátosti. Sv. Pavel to však odsoudil, když říká (1 Korintským 11:27-29): „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti Tělu a Krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o Tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.“

Propagátoři této novinky, aby jí dodali hodnověrnost, nakonec citují psané pokyny sv. Cyrila Jeruzalémského, týkající se přijímání na ruku. Několik spisovatelů (mezi nimi Sherman, Esans, Richard a Teifer) ale přisuzuje tzv. „Psané pokyny“ nástupci sv. Cyrila patriarchovi jeruzalémskému, Janovi. Tento muž je nazýván kryptoariánem (tj. tajným stoupencem arianismu – pozn. překl.). Tento názor sdíleli sv. Epifanius, sv. Jeroným a sv. Augustin. Proto se zdá, že údajné autorství sv. Cyrila zneužívají novotáři, i když si většina hodnověrných autorů myslí něco jiného. Navíc je skutečností, že to byl sv. Cyril, který varoval věřící následujícím napomenutím: „Jezte z toho a ujistěte se, že z toho nic neupustíte. Protože pokud cokoliv z toho upustíte, jistě budete trpět tou ztrátou, jako by to byla ztráta jedné vaší končetiny. Řekněte mi, kdyby vám někdo dal zlatý prach, nedrželi byste jej se vší možnou péčí a neujistili se, že z něj nic neupustíte nebo nedojde k jakékoliv ztrátě? Nebudete tedy mnohem obezřetnější při tom, abyste zajistili, že ani drobeček neupadne z toho, co je mnohem cennější než zlato nebo drahé kameny?“

A co ti, kteří tvrdí, že se vracíme k prapůvodní křesťanské praxi?

Na to odpověděl papež Pius XII. ve své encyklice Mediator Dei (1947), když popsal tuto tendenci k návratu k prapůvodní praxi jako „špatné hnutí, které má sklon paralyzovat posvěcující a přínosné konání, kterým liturgie vede po cestě k jejich nebeskému Otci děti, které přijal za vlastní.“ Detailněji vysvětlil, že „...touha obnovit vše bez rozmyslu podle starodávných poměrů není ani moudrá, ani chvályhodná. Bylo by například špatné, chtít obnovit oltář ve starobylé formě stolu; chtít vyloučit černou z našich liturgických barev, a vyloučit obrazy a sochy z našich kostelů.“ Kardinál Newman ve své knize „The Development of Christian Doctrine“ (Vývoj křesťanské nauky) také odsoudil takové mylné myšlení a varoval, že snaha zvrátit směr existujícího vývoje není přirozeným vývojem, ale překroucením.

Nevyhnutelným závěrem je, že přijímat Svátost oltářní do úst je jednou z tradic katolické Církve, která byla ctěna po většinu času. Prohlašovat cokoliv jiného znamená být intelektuálně nepoctivý.

„To udělal nepřítel.“ (Matouš 13:28)

 

převzato z Vendée.cz

Zobrazeno 2030×

Komentáře

Markéta Doleželová (Anči26)

Vojto, to myslíš vážně? Nebo to sem dáváš jenom jako odstrašující případ...?

Vojta Krejzar

abych to uvedl na pravou míru: nechci nikoho odstrašovat, jen jsem našel něco, co se shoduje s mým názorem, za kterým si stojím. Myslete si co chcete.

fabven

Já přijímám na ruku už od svého prvního svatého přijímání a Marki máš pravdu, přímo vzorový odstrašující případ...

Kamil-Gabriel

Já bych ten článek neodsuzoval. Ale ani neadoroval. Dle mého je v článku občas něco vysvětlováno oklikou, citace z Písma se občas přece týkají něčeho jiného. Ale zároveň si také myslím, že by se mělo přijímat do úst. I z praktického hlediska: celebranti a akolyté si po podávání smočí ruce ve vodě, aby se rozmočily případné ulpělé úlomky Eucharistie. Pokud se to někde nedělá, je to chyba. Pokud se někde "bezdůvodně" přijímá na ruku, je o zbytečný hazard. Lid nemá možnost ruku omýt vodou, zvětšuje se riiziko upadnutí celé hostie (byl jsem osobně svědkem). Chápal bych to snad z velmi závažných hygienických důvodů (úraz nebo onemocnění v ústech, kdy může být blízkost cizí ruky nepříjemná), ale to je miminum případů.

Kamil-Gabriel

Také jsem zažil, že mně bylo podáváno rukou neumytou s dlouhými špinavými nehty. Ano, nebylo to příjemné. Neměl by to ale být důvod ke změně "pravidel", jako spíž popud k zamyšlení oné osoby. A tak vnímám i Vojtův článek - asi je to odstrašující případ - ale před tím, co se děje. Jak relativně rychle se mění věci, které se formovaly staletí.
Tedy: nesouhlasím úplně s článkem, s Vojtou však ano. Zatím mi nikdo neřekl, z jakého reálného důvodu by se mělo přijímat na ruku. Možná nějaký důvod je, nemusel mě napadnout. Vendy? Je např. možné Tvůj důvod prezentovat, nebo je osobní?

fabven

Řekla bych, Kamile, že spíše osobní :-)

Vojta Krejzar

Myslím si, že k eucharistii je nutno chovat opravdovou úctu. Z mého pohledu ministranta to tak vidím. Patena při podávání neslouží jen, aby zachytila hostii v případě upadnutí, ale i když se to nezdá, pokaždé po přijímání zůstávají na pateně miniaturní částečky posvěcených hostií, způsobené např. prsty podávajícího, které se musí při purifikaci setřít. Při podávání do rukou není možno patenu použít a stává se tedy, že otřené částečky nejsou zachyceny. A my pak po nich šlapeme. Po Kristu šlapeme. (PS Kamilovi: podobné nehody s hostiemi i vínem, dalo by se říct "neštěstí", se v Dolanech také nekolikrát staly)
I konvičky mají pro kněze velmi podstatnou funkci. Pokud by věřící chtěl přijímat na ruku, měl by si i on umýt ruce(bezprostředně před přijímáním).

Markéta Doleželová (Anči26)

Na názor má každý právo, ale ten článek je často dost z cesty...

Markéta Doleželová (Anči26)

Můj názor osobní není - myslím, že pokud by Bůh nechtěl, abychom se ho dotýkali, těžko by na zem přišel jako člověk... A podle mě Bůh některy věci řeší daleko míň, než my lidi, my kolikrát řešíme různy detaily víc, než je potřeba... ;-)

Kamil-Gabriel

To že je tu a tam článek z cesty si myslím také. Ale odhadovat v 15, 20, 30, ... (80?) letech co Bůh řeší a co jsou detaily, je maličko odvážné :) Úpadek úcty k Eucharistii je zřejmý. Kam až to půjde? Kdo ví...
Jednou jsem někde viděl zajímavý obraz (možná rytinu). Byl to středověký výjev, jsou tam dvě vojska. Mezi němi stojí kněz s monstrancí, vojska neválčí, vojáci klečí...
Jak by to vypadalo dnes? Hned první kulka by sejmula toho kněze a válčilo by se dál...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio