"Tak tomu věříme!"

Nejdůležitější věta, kterou jsem ve svém životě slyšel, zněla:

„Tak tomu věříme! Jsme o tom přesvědčeni.“ Bylo mi tehdy

osmnáct let. Pozvali mě do jedné skupiny mladých, myslel

jsem, že to tam bude jako jinde: diskuse, podobně jako v hodinách

náboženství. Tam jsme diskutovali bez konce, kladli jsme

otázky, co je to Bůh, co je to církev...

Jenže omyl! To nebyla skupina diskusní, ale modlitební. Na

moji první otázku, odkud víme, že Bůh vůbec je a jak ho můžeme

dokázat, zazněla odpověď kněze jako facka: „Tak tomu věříme!

Jsme o tom přesvědčeni.“ Basta. Je to tak a hotovo. Žádné

řečnění. Poprvé v životě jsem narazil nikoliv na mínění, ale

na přesvědčení. Žádné gumové „Ano, ale... Snad přece... nebo

také ne...“, nýbrž průzračně jasné přesvědčení bezpodmínečné

víry! Byl jsem nejdříve šokovaný a zmatený. Ale pak mě to chytilo.

Je tu něco, co není libovolné. Něco, čemu věříme. Jsme

o tom přesvědčeni.

Že jsem dnes věřící, že jsem kněz a teolog, za to může přesvědčení

víry onoho kněze. Přesvědčit může jen přesvědčení.

Dnes vím, že nic není smysluplnějšího a více oblažujícího než

věřit v Boha. A moje cesta nebyl let poslepu, naopak. Jak říká

svatý Anselm: „Věřím, abych rozuměl!“ Proto dělám dnes všechno

proto, aby lidé lépe pochopili, co to znamená věřit. Jen pokud

my křesťané jsme přesvědčeni, stáváme se také přesvědčujícími.

P. Karl Wallner OCist.

Převzato z týdeníku Světlo 33/2012