Amen, přijď, Pane Ježíši!

„…co oko nevidělo a ucho neslyšelo, a nač člověk ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm. Kdo ho milují“ (1 Kor 2,9)

„Amen, přijď, Pane Ježíši!“

Když tedy v modlitbě Otčenáš prosíme „Přijď království tvé“, vyslovujeme prosebnou modlitbu rozhodujícího významu. Teprve tehdy totiž bude moci Bůh naše prosby vyslyšet definitivně. Je pro mě velkou teologickou otázkou, proč nechal Pán od Velké noci, kdy inauguroval nový svět, proběhnout dalších dvacet století křesťanských dějin, plných zářivé nádhery, ale i zla a nesnesitelného utrpení. Proč ten dvoutisíciletý odklad? Na to je těžké odpovědět místo Pána. V každém případě je těch dvacet století po Ježíšově vzkříšení časem Boží trpělivosti, kdy lidstvo dostává možnost se obrátit a odpovědět „ano“. Boží trpělivost je zároveň jeho utrpením, neboť Ježíš je tajemným způsobem „v agonii až do konce světa“. Ale vraťme se znovu k Ježíšovým slovům, která jsme již citovali výše: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ Nezdržuje Boha nedostatek naší víry v Ježíšův slavný návrat? Víry, která má být předehrou k definitivní přeměně a uzdravení veškerenstva?Když jsem se stal biskupem v Namur, přijal jsem z toho důvodu biskupské heslo: „Amen, přijď, Pane Ježíši“ (Zj 22,20). Není naléhavější prosebné modlitby, než je tato. Amen, kéž už přijde den, kdy každá naše modlitba bude vyslyšena nad naše očekávání! Co nejdříve!

„Ano, přijdu brzy!“

Někteří se mě ptají, jestli je ten den blízko. Odpovídám spolu s Písmem, že je velmi blízko: „Ano, přijdu brzy“ (Zj 22,20). Podle Nového zákona se od Velikonoc, jedinečné a rozhodující události Ježíšova vzkříšení, nacházíme v posledních časech. Slavný Ježíšův návrat a konec světa má být poslední velkou událostí dějin. Stejně jako Svatý Pavel a první křesťané si z celého srdce přejeme, abychom toto „obnovení světa“ (Mt 19,28) zažili ještě tady na zemi. Další lidé se mě ptají, co si myslím o nejrůznějších současných proroctvích, která předpovídají brzký návrat Pána. Odpovídám jim, že si z celého srdce přeji, aby byla inspirována Duchem svatým. Ta serióznější (ne všechna samozřejmě) ve mně spíš budí důvěru). Více indicií ukazuje na to, že bychom se mohli nacházet v oné poslední době, kterou popisují apokalyptické pasáže Nového zákona. Přečtěme si je znovu a přesvědčme se. Je to důležité. Tyto náznaky poukazují na duchovní situaci, která je pro církev a svět skutečně nesnesitelná, nikoliv tedy například na konec milénia, což je skutečnost, která sama o sobě nic neznamená. Faktem zůstává, že je obtížné tyto náznaky dešifrovat a že se musíme vyhnout jakémukoliv třeštění. V dějinách církve jsme si už víckrát mysleli, že nadešla rozhodující zkouška, a přitom jsme pořád zde! Ježíš sám nás vyzývá k bdělosti: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem budou říkat: ,Já jsem to!‘ a ,Ten čas je tady!‘ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť se to musí stát napřed, ale nebude hned konec“ (Lk 21,8-9)

Nesnažme se předpovědět den ani hodinu…

Zaujalo mě, že Panna Maria a Duch svatý, hlavní osoby v prvním příchodu Páně (srov. Lk 1,35), svou přítomnost v naší době takřka hmatatelně zintenzivnili, jako by aktivně připravovali Pánův druhý příchod ve slávě. Ale co se týká určení dne a hodiny, to není naše věc. Ty zná jen Otec (srov. Mk 13,32), a uzná-li za vhodné, může vybraným svědkům dát vytušit čas, kdy budou blízko. Poslání proroků, kteří mají ohlašovat bezprostřední blízkost návratu Páně, tedy nevychází z lidského výpočtu, ale z pokynu Otce. Mé poslání to ale není. O návratu Páně mluvím samozřejmě často, je to hlavní článek naší víry zapsaný v Krédu a k zásluhám proroctví patří, že ho připomínají církvi a světu, pokud na něj občas zapomenou. Do určování času, kdy to nastane, se ale nepouštím. Pouze se modlím a doufám, že to bude velmi brzy. A jestli ono „brzy“ má trvat měsíce, roky, staletí nebo tisíciletí, to přenechávám tajemné Boží moudrosti. V mezičase se snažím zajímat o věci tohoto světa a každodenní záležitosti, jako by měly trvat věčně. Jaké je měřítko správného postoje v těchto otázkách? Čekat na nový svět znamená angažovat se v tom, co přináší současnost. Pracujme tedy společně na nové evangelizaci tak, jak nás vyzval papež Jan Pavel II. na začátku tohoto nového tisíciletí, když uzavíral oslavy Velkého jubilea: „Zajeď na hlubinu!“

…ale očekávejme s touhou návrat Pána

Ježíšovo upozornění „O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (Mk 13,32) je tedy stále aktuální. Ale stejně naléhavé je probudit v křesťanech horoucí touhu po příchodu Ježíše ve slávě. Při každé mši svaté po proměňování vyznáváme: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“ Nejvhodnější dobou pro to, abychom spolu mluvili o svém očekávání je konec liturgického roku a čas adventu (latinské slovo adventus znamená příchod). Horoucím vyjádřením této touhy končí i biblická kniha Zjevení. Stejnou touhu v nás oživuje i Jan Pavel II., když k nám svými texty stále promlouvá o novém adventu církve, nových Letnicích připravovaných Duchem svatým a naší nezbytné přípravě na nový příchod Páně ve slávě:

„Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! Kdo to slyší, ať také zvolá: Přijď! A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (…) Ten kdo to dosvědčuje, říká: Ano, přijdu brzy! Amen, přijď, Pane Ježíši. Milost Pána Ježíše buď se všemi!“ (Zj 22,16-17.20-21)

Zdroj:

LEONARD, André-Mutien: Slyší Bůh naše modlitby?, Karmelitánské nakladatelství, vyd. 2015, str. 46-50